Štítky článku: •  

Pojištění proti nepojistitelnosti

Jeden z oblíbených argumentů proti volnotržnímu zdravotnictví a ve prospěch současného zdravotnictví socialistického zní, že kdyby zdravotní pojištění (dnes tedy spíše zdravotní daň, jelikož krom názvu nemá žádné parametry pojištění, zato všechny znaky daně) neposkytoval stát, lidé s vrozenými nemocemi (zejména zjistitelnými prenatálně) s drahou léčbou by se stali nepojistitelnými, neboť by o ně komerční pojišťovny neměly zájem.

A skutečně je velmi pravděpodobné, že žádná soudná pojišťovna za rozumný peníz nepojistí nikoho, u koho již předem ví, že bude muset platit vysoké plnění. Na druhou stranu… dokud neví, pojistí s radostí, neboť to je její byznys, tím se živí! A co tedy s tím?

Když rodič přijde žádat o pojištění dítěte v době, kdy již lze zjistit nějaké nemoci, kterými budoucí potenciální pojištěnec možná trpí, pojišťovna se bude velmi pravděpodobně o jeho stav zajímat, aby vyčíslila výši pojistného, případně zákazníka odmítla; ale když přijde dřív? Neexistuje žádný důvod, proč by pojišťovna neměla udělat to, čím se živí, tedy ze statistik spočítat pravděpodobnost, vyčíslit výši pojistného a smlouvu uzavřít.

Ve své podstatě je pojištění vlastně něco jako sázka — klient sází na to, že k pojistné události dojde, pojistitel na opak, nicméně protože šance na výskyt takové události není velká, kurz je vysoký, leč pochopitelně vždy nastavený tak, aby pojišťovna z dlouhodobého hlediska finančně profitovala, což ale nevadí, neboť pro její zákazníky je to v podstatě poplatek za službu. Nikoliv nepodobně fungují například i loterie.

Co když ale nějakou nemoc půjde zjistit již velmi brzy? Ani to v zásadě nevadí; vzhledem k výše uvedenému principu pro pojišťovnu nemusí být problém pojišťovat děti nejen před jejich narozením, ale i početím — vše je jen o pravděpodobnosti, statistice, výši pojistného a výši plnění. Jakým přesně způsobem by byly tyto služby na trhu nabízeny, samozřejmě nelze dopředu předpovědět, ale můžeme si představit jak jednorázovou službu „pojištění budoucího dítěte“, tak i zvýhodněný balíček „za pár korun ke zdravotnímu pojištění ženy navíc vzniká pro její děti automaticky nárok na pojistnou smlouvu s určitými podmínkami, které nebudou zohledňovat případné budoucí zjištěné nemoci“; s pravděpodobností hraničící s jistotou můžeme vědět jen to, že bude-li o takové služby mezi lidmi skutečně zájem, najde se na volném trhu někdo, kdo je začne poskytovat, neboť na tom vydělá.

Občas se lze setkat s argumentem typu: „Proč by to ale pojišťovna dělala a pojišťovala děti ještě před početím, když si může počkat, až bude zjistitelné, jakými nemocemi dítě trpí, a pojistit jej až potom.“ Na první pohled to sice může znít logicky, nicméně když se nad tím zamyslíte, tak pokud by to byla pravda, žádné pojištění vůbec neexistuje, neboť by platilo také: „Proč by ale pojišťovna vůbec někoho pojišťovala ještě dřív, než ví, zda dojde k pojistné události, když si může počkat, jak se situace vyvine, a pojistit jej až potom.“ To prostě nedává smysl; podstatou pojištění je, že existuje jev, kterého se lidé obávají, protože by je stál mnoho peněz, přičemž pojišťovna dokáže zjistit pravděpodobnost, s jakou onen jev nastává, takže na něj lze uzavírat sázky s kurzem trochu výhodnějším pro pojišťovnu, která pochopitelně nechce čekat, až se zjistí, zda katastrofa nastane, neboť pak už nemá na čem vydělávat.

Dalším oblíbeným protiargumentem je, že dnes takovou službu také žádná pojišťovna nenabízí; jenže proč tomu tak je? Inu, především proto, že to, co se nazývá zdravotním pojištěním, jím vlastně ani není; celý ten systém není nic než další daň, která se jmenuje pojištění, jenže její výše nijak nezávisí na rizicích, nýbrž zcela nelogicky na příjmech pojištěnce, navíc celé zdravotnictví je socialistické, ergo nevzniká po podobných službách poptávka.

Ostatně proč by také vznikala poptávka lidí po tom, aby platili za něco, co od státu už dostávají „zdarma“, respektive platí si to skrze daně, takže se zrovna nehrnou do toho, aby museli platit dvakrát; nikdo nemusí řešit problém, že jeho dítě bude třeba nepojistitelné, protože stát pojistí každého — je to podobné, jako kdyby bylo zdarma třeba jídlo a lidé se ptali, proč je tak málo obchodů s potravinami, za které se platí.

Jiná námitka zní, že bude-li možnost pojištění pro každého, včetně těch, jejichž nemoci je velmi drahé léčit, pojistné bude tak vysoké, že se nedoplatíme; jenže kdyby toto byla pravda, potýkali bychom se s ještě většími problémy už nyní, neboť i dnes jsou podmínky tak nastaveny.

V současném zdravotnictví léčíme všechny a peníze na to jsou, ačkoliv krom samotných nemocnic a doktorů platíme ještě politiky, byrokratický aparát, státní neefektivitu, korupci (v důsledku ní předražené nákupy zdravotnického vybavení) a tak dále; nedává smysl, aby výše pojištění na volném trhu nějak dramaticky stoupla (ona daleko spíše klesne, neboť nebude třeba platit státní neefektivitu), když už nyní se dělíme o náklady na léčbu všech a nečelíme tomu, že „bychom se nedoplatili“.

Komerční pojištění by pravděpodobně spíše zohledňovalo životní styl pojištěnce, takže například lidé obézní, feťáci a podobně by platili více, což není nic proti ničemu a navíc se jedná o motivaci ke zdravému životnímu stylu, kterou se dnes snaží politici simulovat nejrůznějšími pitomými zákazy (kouření v restauracích a podobně).

Není důvod, aby tento systém nefungoval i mimo zdravotnictví, prostě kdekoliv, kde o něj mají lidé zájem a budou za něj platit, se najde někdo, kdo jim takovou službu nabídne, aby na tom vydělal; má partnerka ten princip, když jsem jí ho popsal, trefně nazvala „pojištění proti nepojistitelnosti“. Samozřejmě se může stát, že někteří rodiče to prostě risknou, své dítě nepojistí a případně jej tím ohrozí, což může v konečném důsledku znamenat i jeho smrt, pokud se nenajde třeba charitativní organizace, jež by pomohla.

Něco takového je sice velmi nešťastné, nicméně je třeba si uvědomit, že na to, aby nezodpovědným rodičům umřelo dítě, není zapotřebí volný trh, ono se to děje i nyní, zejména když na něj kašlou a jsou ochotni různé věci prostě „risknout“. Teoreticky lze namítnout, že trh vytváří takových příležitostí více než stát, což nevíme jistě, ale může to být pravda; stát však zase vytváří více nezodpovědných lidí tím, že za ně tu odpovědnost přebírá. Když padl minulý režim a přecházelo se na částečně tržní ekonomiku z centrálně plánované, mnoho lidí se bálo privatizace zemědělství a potravinářského průmyslu, protože co když pak nebude co jíst; jsem přesvědčen, že úplně stejné situace dnes čelíme v socialistickém zdravotnictví, které funguje špatně, ale stát v lidech vytvořil iracionální obavu ze zdravotnictví tržního, jež by fungovalo mnohem lépe.

Mises.cz: 21. října 2016, Urza

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 455 × | Prestiž Q1: 5,41

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top